Milí příznivci Vánočních krabic. Ráda bych od srdce poděkovala Vám všem jakkoliv zúčastněným. Dárcům balíčků pro konkrétní děti, dárcům náhradních krabiček, všem sběrným místům (těm tradičním i  těm novým a speciálně jednomu dost "nekonvenčnímu" viz foto) a všem dobrým duším, které u sebe dary, dárky a dárečky do poslední chvíle schraňovaly. Neziskovým organizacím a jejich pracovníkům, kteří mi v tomto roce ubrali citelnou část práce a podíleli se na komunikaci, sběru a třídění dárků. Poskytli mi skladovací prostor a v neposlední řadě se ujali i poděkování se zpětnou vazbou. Od dvou organizací by ještě zpětná vazba měla každým dnem adresným dárcům dorazit. Kompletní výběr z nich umístím v brzké době na stránkách projektu.

Ráda bych také za ročník 2018 poděkovala firmě Webnode, která mi již několikátý rok umožňuje, v rozšířené míře, bezplatně využívat webové stránky, díky kterým máte možnost získávat potřebné informace o akci. Velké díky patří také tradičně Tomášovi za jeho nasazení v přebírání, svozu a třídění balíčků a taktéž Rudovi, který mi svou "spanilou jízdou" Teplice-Mělník-Praha-Plzeň -Dobřany výrazně ulehčuje ve finální fázi a partě budoucích sociálních pracovníků z Plzeňské VOŠky, díky nimž i poslední třídění 1200 krabiček proběhlo hladce. DÍÍÍKY!

I v tomto ročníku jsem mohla být svědkem "vzácných" chvil, v nichž cítím vděčnost a úctu k Vám všem i k tomu, že toho mohu být součástí. Když jsem svážela Karlovarsko (na Mikuláše) před Vary se zatáhlo, mračná obloha přede mnou byla čím dál tmavší, začalo pršet a najednou se objevila duha. Na fotce je jen její část a není tak výrazná, ale za chvilku byla celá - úžasná a pak se znásobila třikrát, což jsem ještě nikdy neviděla. Podle mýtů je duha symbol požehnání a příslib zdárného konce. K těmto okamžikům patří i další dva momenty, o něž bych se s Vámi ráda podělila. První přišel když mi v průběhu října zavolala paní učitelka z Karlovarska, zda by se nenašla pomoc pro maminku dvou kluků 8+9 let, samoživitelku. Paní prý pracuje v prádelně za minimální mzdu a před pár dny skončila v nemocnici se srdeční příhodou. Je zoufalá, ví, že nebude mít dostatečné prostředky nejen na svátky, ale ani na zaplacení bytu, ve kterém je v nájmu a neví, zda by raději kluky neměla dát do Klokánku, dokud se neuzdraví a nebude moci znovu nastoupit do práce. Jako máma si  neumím představit tu bezmoc a zoufalství, když bych musela uvažovat o takovém východisku. Také si velmi vážím této ženy, která dětem dává dobrý příklad i když by mohla raději zůstat na sociálních dávkách a měla by téměř ten samý příjem. S paní učitelkou jsme se dohodly a do rodiny od vás "přiletěly" tři veliké krabice s bohatým nákupem. Jenže, aby toho nebylo málo, jedna dárkyně tohoto nákupu se zapsala i u dárku pro jednoho z kluků, který ale pak nemohla pořídit, protože i její možnosti byly omezené. Vyřešily jsme to tedy náhradní krabičkou, jenže ... ta se "zatoulala". Když se daří, tak se daří...  Paní učitelka mi volala, že to vyřeší a chlapci dárek koupí sama, ať už to s ohledem na komplikovanou dopravu neřeším. Druhý den se zatoulaný dárek našel a paní Míša si pro něj do organizace, kde zůstal, zajela. Já přemýšlela, zda bych jako učitelka měla na tohle všechno kapacitu. Také jsem si vzpomněla na paní učitelky z jedné menší školy na Plzeňsku, které mi už několik let do seznamu posílají pár "svých" dětí, které si s ohledem na situaci v rodině krabičku také zaslouží. Takže, milé paní učitelky, vy všechny, které děláte věci nad rámec svých povinností ... DĚKUJI a myslím, že nejsem sama.  

Druhý moment nastal necelé dva týdny před ukončením sběru krabiček. Zvedla jsem telefon a na druhém konci se ozvalo: "Vy ste ta paní co rozdává vánoční krabice do azyláku? já bych ňáký potřebovala pro děti." Vysvětlila jsem paní jakou cestou se dárečky do rodin skrze organizace dostávají a zeptala se kolik má tedy dětí a v jakém azylovém domě žije. Odpověď: "Já? ... no sedum, ale to není pro mě, já už bydlím. Já to nepotřebuju. To je pro ty druhý rodiny." ... Nechápala jsem. Někdo, kdo má sedm dětí, loni ještě bydlel na azyláku, to nechce pro sebe?... Krabice pro tuto skupinku přiletěly z Brandýsa n/L. a bylo to pro celkem sedmnáct dětí ze čtyřech rodin. A i když to paní asi číst nebude, i tak bych jí ještě jednou, touto cestou, ráda poděkovala. Velké DÍKY paní Laďko!  

A poslední věc, která mi leží na srdci. Chci se omluvit všem těm, kteří nestihli krabičky předat včas a měli z toho těžkou hlavu, že jsem týden před ukončením akce nerozeslala jako tradičně, poslední výzvu a upozornění na nejzazší termíny předání. Naštěstí bylo letos opravdu dost náhradních dárečků a co se dalo, jsme předali i po termínu. Opět škola pro příště. Co tedy dodat?

Přeji nám všem v letošním roce to, po čem toužíme, co potřebujeme a i co si zasloužíme ... tedy lásku a důstojnost. S díky a úctou Gábina

CO JE TO ZA PROJEKT ?

Projekt původně pochází z Ameriky, kde funguje od poloviny minulého století. Děti tehdy připravovaly do krabice od bot Vánoční dárky pro jiné chudé (většinou stejně staré) dítě a prostřednictvím humanitárních organizací mu ho poslaly. U nás ho uvedl v život před šesti lety pan farář Mikuláš Vymětal v Severních Čechách a projekt nesl název "Děti dětem". Já na něj narazila, asi podobně jako vy a "sebrala" cca 80 krabiček od kamarádů a známých. Bohužel to bylo už v polovině prosince, balíčky byly neadresné a ve finále se ukázalo, že pro ně už pan farář nemá uplatnění. Oslovila jsem tedy jednu Plzeňskou organizaci (DOMUS centrum pro rodinu), která pracuje s rodinami ve vážné sociální situaci a krabičky jim nabídla. Během tří dnů jsem měla soupis dětí od nich a k tomu se mi ozvala slečna z Diakonie, která měla zájem o několik krabiček k nim, do nízkoprahového klubu. Nevěřila jsem tomu, ale klaplo to téměř dokonale. Dodělala jsem dvě krabičky a dárek dostali všichni :-)

... následně jsem v lednu dostala úžasnou zpětnou vazbu. Uvědomila si, kolik máme v okolí potřebných dětí, které běžně nevidíme a tak jsem se rozhodla, že projekt v našem kraji uvedu v život vlastními silami. Trochu jsem to za těch sedm let vypilovala (seznam dětí, partneři, web, fb...) a s pomocí mé rodiny, i dalších dobrých duší, funguje skvěle ...

Mezi organizace, se kterými dnes spolupracuji, patří nízkoprahové kluby Diakonie Západ, kteří pracují pouze s ohroženými dětmi. Ostatních čtyři se věnují celým klientským rodinám, hlavně v oblasti krizových situací. Jedná se zejména o případy, kdy hrozí z nějakého důvodu odebrání dětí, nebo se jedná o samoživitele v nouzi, o rodiny, kde je třeba otec ve výkonu trestu a maminka nemá dostatečné příjmy, či o prarodiče, který má v péči vnoučata apod. Seznam tvořím z konkrétní "poptávky" jednotlivých organizací, který každoročně zpracovávají, a kde věřím, že sociální pracovnice dobře vědí, kde jsou krabičky třeba a kam přesně jdou.


Děti, kterým můžeme zpříjemnit život, nežijí vždycky jen stovky kilometrů od nás ...