Milí příznivci "Vánočních krabic" mohla bych začít stejnými slovy jako každý rok. DÍKY Vám se sešlo přes tisíc dárečků, dárků a darů! Ale cítím, že Vám dlužím omluvu a pár slov na vysvětlenou, proč jsem zpětnou vazbu neposlala během února, jak jsem slíbila.

V lednu jsem prožila ve svém osobním životě ztrátu, kterou jsem nebyla schopná přijmout a vyrovnat se s ní. První dva týdny jsem nefungovala ani na nejnutnější úrovni a děkuji mému manželovi, že tady byl, a že se na tu dobu stal navíc i pečovatelem, mámou, kuchařkou, pradlenou, atd. Vše potřebuje svůj čas a já jsem opravdu dříve nebyla schopná k tomuto poděkování sednout. Z mé strany to není jen o tom poslat pár řádek, příběhů a přiložit fotky. Je to o tom, že i do tohoto "jen psaní" musím vložit své srdce, svou radost a svou energii ... a já je fakt neměla. Mrzí mě to. Opravdu. Nezbývá mi, než věřit ve Vaše pochopení.

Ráda bych Vám všem JAKKOLIV zúčastněným upřímně poděkovala za každý, třeba nepatrný kousek pomoci a nasazení, který přispěl ke zdárnému konci akce. A abych nezapomněla. Díky náhradním krabičkám, volným dárkům navíc a několika pohotovým dodatečným dárcům se podařilo zachránit i mou chybu, kdy se mi do finálního seznamu nedostalo 38 dětí od dvou sociálních pracovnic. Jsem vděčná za to, že na to kolegyně včas přišly a zároveň za všechny, kteří se k záchraně situace dodatečně připojili, což pro mě znamenalo velkou podporu a úlevu. Navíc jsem díky tomu mohla přehodnotit i své možnosti a kapacitu.

Pokud Vám uvedené skutečnosti nevzaly Vaše nadšení pro Vánoční krabice 2018, budu se snažit  v tomto roce některé věci udělat jinak a doufám, že lépe...

O předání, každého z dárků, do těch správných rukou se postaraly pracovnice a pracovníci z těchto neziskových organizací v Plzeňském a Karlovarském kraji. Domus - centrum pro rodinu, Diakonie - Západ, Sdružení pěstounských rodin, Latus, Kotec, Náhradním rodinám, Valika a Blízký soused. Krabičky putovaly do sociálně slabých rodin, do klubů pro ohrožené děti a mládež, do zařízení ROBINSON v Klenčí pod Čerchovem, které poskytuje okamžitou péči ohroženým dětem, k pěstounům a potřebným samoživitelům.  

Zde jsem vybrala několik zprostředkovaných zpráv o dětech, ke kterým dárky směřovaly:

 

Filip (9let) - "Teto tohle jsem si do dopisu nepsal, ale Ježíšek mě asi slyšel, když jsem to říkal večer Tondovi. To jsou krásné Vánoce, tolik dárků jsem nikdy nedostal."  Filípek pochází z velmi sociálně slabé rodiny, je to uzavřený chlapec a tohle byly jeho první vánoce s "opravdovými" dárky. Jeho oči svítily radostí, což se tak často neděje. Při rozbalování krabiček se všechny děti předháněly, aby nám tetám ukázaly, jaké krásné dárky dostaly. Za to Vám všem patří veliká poklona a slůvko děkuji, je jen opravdu velice malé poděkování. Jana - Robinson /Klenčí.

Dvojčata Klárka a Eliška - " Mamíííí, takže jsme přece nezlobily ..." obě výtvarně nadané slečny, dostaly malířský stojan a krabici plnou barev, štětců a skicářů. Radost přinesla všem. Jejich maminka, po které toto nadání zdědily a která také s nimi ráda kreslí a maluje, měla radost z velkých štětců. Nikdy takové štětce neměla. Když děvčata zrovna nemalují, používají stojan na noty - obě se začaly učit hrát na kytaru.

Tadeáš si přál knížku o rybách a rybářství. Jeho přání se dostalo do rukou manželům z Nepomuku. Táda dostal spoustu krásných věcí, které s rybami souvisí - encyklopedii, plakáty, samolepky, pexeso, omalovánky... Měl obrovskou radost. A navíc - dostal od dárců pozvání, aby si s nimi kdykoliv přijel zachytat ryby. Ještě jednou za všechny moje rodiny děkuji všem "Ježíškům".  Markéta - Valika/Vary

Honzík, Denis, Tadeáš a Kristýnka (10,6,5,3) - v této rodině byly Vánoce neveselé. Byly první bez maminky, která v létě náhle odešla - zemřela. Otec se situací (smutkem) bojoval jak uměl, trávil hodně času (přesčasů) v práci, anebo hledal útěchu v kostele. Domů se nevracel rád. Má naštěstí podporu ve své sestře, která byla v tomto období velkou pomocí hlavně dětem a dnes již chápe, že děti teď potřebují hlavně jeho. V práci tráví už jen běžnou pracovní dobu a snaží se se svými dětmi BÝT. Rodina dárcům velmi děkuje a naše organizace je vděčná, že nejste lhostejní. Ljuba - Valika/Vary

Max - "To je opravdu dopis od Ježíška..." když jsem v rodině dárek předala, maminka ho Maxíkovi dovolila rozbalit, ale zatímco byl chlapec unešený
hrou Brain in Box o státech světa, schovala část věcí až pod stromeček. V Maxově krabici byl milý dopis adresovaný přímo jemu a podepsaný Tvůj Ježíšek, který s malou pomocí četl stále dokola. Společně jsme potom hráli hru. Byly to krásné okamžiky. Max moc děkuje! (a nejen on :)) Irena
- Archa/Diakonie Západ

Marek (11 let) je z 10 sourozenců. Někteří jsou již dospělí, ale i tak jsou skutečně velká rodina žijící na hranici chudoby. Marek je od mala velmi skromný, ale zvídavý a tvořivý chlapec. Před Vánoci jsem se ptala, co by si přál pod stromeček. Odpověděl, že nic konkrétního, jen by třeba byl rád za skládačku, nebo nějakou společenskou hru. Po Vánocích, když jsem přišla do rodiny, Marek s nadšením vyprávěl, že dostal laboratoř na vytvoření krystalů, ale že to ještě nezkoušel, neboť přesně neví, co má dělat a jak to má vyrobit. Bylo vidět, že je pro něj velmi důležité, že je to jen jeho dárek, že není společný s dalšími sourozenci.  Domluvili jsme se, že na příští schůzce to společně nastudujeme a zkusíme. Děkuji za smysluplné dárky pro naše klienty a díky tomu, za "rozjasněné" okamžiky. Lenka - Domus/Plzeň

Andrea (17,5let) "Tak to je boží" okomentovala obsah krabice po rozbalení. Neskrývala radost a nadšení nejen z laků na nehty, ale zejména z power banky, kterou si "tajně" přála. O Andreu a její dva sourozence se stará babička sama a rozhodně to nemají jednoduché. Velmi děkujeme. Štěpánka - Domus

Poslední týden před vánočními svátky jsme navštěvovali lokality naší služby, abychom předali "Krabice od bot". Chtěli jsme to klientům (dětem) trochu ozvláštnit, a tak jsme se převlékli do kostýmů (Mikuláš, anděl a čert).  Zpočátku se děti trochu bály čerta, ale pak zvítězila dětská zvědavost. Děti byly z dárků unešené a nám bylo moc fajn. Po chvíli se u nás zastavila maminka jednoho z klientů s informací, že je nemocný a tím pádem si pro dárek nemůže přijít. Slíbili jsme, že se s krabičkou u nich zastavíme. Prvotní slzičky z čerta pozvolna vystřídal pocit nadšení z návštěvy a především z dárku, který okamžitě rozbalil. Vykouklo na něj velké terénní auto na dálkové ovládání, které fakt "potřeboval". Při našem odchodu nám neustále děkoval. Bylo to dojemné. Moc děkujeme všem dárcům, protože bez vás by zůstalo jen u krásné myšlenky. Ondra - Kotec/Mobilní klub

Vojta - "Ale to jste opravdu nemuseli" koktal Vojta, když jsem mu jako prvnímu předávala jeho vánoční dárek. Vůbec nechápal, proč by něco měl dostat. Jeho situaci mu ani trochu nezávidím. Vychovává ho tatínek spolu s jeho dalšími sedmi sourozenci. Snaží se, chodí do práce, ale dětí je moc a máma chybí... Vojta je skromný kluk a jsme moc rádi, že s ním můžeme být v kontaktu. Občas mu nějak alespoň trochu "osladíme" jeho život. Za všechny dárky opravdu moc děkujeme!!!! Pavla - Blízký soused

Aleš (8let) - Aleš se nemohl dočkat, škubal krabici hlava nehlava a pak běhal po bytě se svými dárky. Diabolo a skateboard jsou pro jeho hyperaktivitu úžasné dárky. Diabolo ho učí soustředit se (také mu to ze začátku moc nešlo) a o skateboard se prý podělí i se svými sourozenci. Moc se těší, až na něm budou jezdit a učit se triky. Z dalších hraček měl také velkou radost - např. prskavé bubliny musel jít do vany vyzkoušet hned. Je příjemné být toho součástí. Díky všem. Radka - Latus

Natálka (8 let) "Natálka moc děkuje Kristýnce za dárečky. A stojánek na noty je úžasnej!" tahle sms mi přišla po Štědrém dnu do telefonu. Holčička, tedy přesněji slečna je v péči dědečka od miminka. Druhým rokem navštěvuje ZUŠ, kde se učí hře na klarinet. V "krabici" našla knížky, výtvarné potřeby a hlavně! - stojánek na noty! Oba s dědou moc děkují a já se připojuji za všechny "mé" děti. Renata - Náhradním Rodinám/ Vary

Lenka (9let) "Obrovská, velmi hlasitá radost, poskakování a rozzářené oči" tak reagovala Lenka na velký balík, ve kterém dostala tabuli na kreslení. Od té doby je tabule neustále využívaná. Přála si ji už minulé Vánoce. Ráda bych poděkovala za všechny obdarované děti, protože ta radost a to nadšení jsou nezapomenutelné a taky trochu nakažlivé. Děkujeme za otevřená srdce a ochotu dělat radost druhým, byť zcela neznámým. Energie vložená do vymýšlení dárku, jeho pořízení, zabalení a dopravení na místo,  je opravdu velmi cenná a kéž bych Vám ji alespoň tímto způsobem mohla trochu opětovat. Velké DÍKY. Lucka - Sdružení pěstounských rodin.

Toto vše by bez VÁS zůstalo jen mým velkým přáním... Přeji Vám krásné letní dny.

S omluvou a DÍKY. Gábina :-)


CO JE TO ZA PROJEKT ?

Projekt původně pochází z Ameriky, kde funguje od poloviny minulého století. Děti tehdy připravovaly do krabice od bot Vánoční dárky pro jiné chudé (většinou stejně staré) dítě a prostřednictvím humanitárních organizací mu ho poslaly. U nás ho uvedl v život před šesti lety pan farář Mikuláš Vymětal v Severních Čechách a projekt nesl název "Děti dětem". Já na něj narazila, asi podobně jako vy a "sebrala" cca 80 krabiček od kamarádů a známých. Bohužel to bylo už v polovině prosince, balíčky byly neadresné a ve finále se ukázalo, že pro ně už pan farář nemá uplatnění. Oslovila jsem tedy jednu Plzeňskou organizaci (DOMUS centrum pro rodinu), která pracuje s rodinami ve vážné sociální situaci a krabičky jim nabídla. Během tří dnů jsem měla soupis dětí od nich a k tomu se mi ozvala slečna z Diakonie, která měla zájem o několik krabiček k nim, do nízkoprahového klubu. Nevěřila jsem tomu, ale klaplo to téměř dokonale. Dodělala jsem dvě krabičky a dárek dostali všichni :-)

... následně jsem v lednu dostala úžasnou zpětnou vazbu. Uvědomila si, kolik máme v okolí potřebných dětí, které běžně nevidíme a tak jsem se rozhodla, že projekt v našem kraji uvedu v život vlastními silami. Trochu jsem to za těch pět let vypilovala (seznam dětí, partneři, web, fb...) a s pomocí mé rodiny, i dalších dobrých duší, funguje skvěle ...

Mezi organizace, se kterými dnes spolupracuji, patří nízkoprahové kluby Diakonie Západ a Robinson, kteří pracují pouze s ohroženými dětmi. Ostatních sedm se věnuje celým klientským rodinám, hlavně v oblasti krizových situací. Jedná se zejména o případy, kdy hrozí z nějakého důvodu odebrání dětí, nebo se jedná o samoživitele v nouzi, o rodiny, kde je třeba otec ve výkonu trestu a maminka nemá dostatečné příjmy, či o prarodiče, který má v péči vnoučata apod. Seznam tvořím z konkrétní "poptávky" jednotlivých organizací, který každoročně zpracovávají, a kde věřím, že sociální pracovnice dobře vědí, kde jsou krabičky třeba a kam přesně jdou.


Děti, kterým můžeme zpříjemnit život, nežijí vždycky jen stovky kilometrů od nás ... 

KONTAKT

Gabriela Marková

Všeruby u Plzně č.135

330 16

Tel.:603810052

E-mail: 2len@seznam.cz

www.facebook.com/twolenn

Velké díky patří také Mikuláši Vymětalovi z Diakonie CČE, který mně na tento nápad přivedl a díky němu se dnes na Západočeském  projektu podílíte. Zde se můžete seznámit s jeho prací pro potřebné děti ze Severních Čech (https://www.krabiceodbot.cz/o-projektu/).